Rodina Barunky se na Ranou péči EDA obrátila, když byly holčičce tři měsíce. Podle zprávy od lékaře Barunka neviděla na jedno oko, to druhé mělo být v pořádku. Zraková terapeutka z EDY ale během posouzení zrakových funkcí zjistila, že situace je komplikovanější a Barunka je schopná vnímat jen silný světelný zdroj, nic jiného nevidí. Pozdější vyšetření prokázala, že holčička má vzácné genetické onemocnění.
Od samého počátku se rodina s pomocí poradkyně rané péče snaží rozvíjet Barunčiny dovednosti, aby holčička byla v co největší míře soběstačná. Společně pracovali na tom, aby se rodiče i starší bratr naučili dobře komunikovat s dítětem s těžkým postižením zraku. Formou hry nejprve rozvíjeli Barunčin sluch a hmat, po roce a půl začali pracovat na sebeobsluze a prostorové orientaci.
Dnes je Barunka integrovaná do běžné školky. S drobnou pomocí zvládá spoustu aktivit:
samostatně dojde za zvukovým podnětem, orientuje se nejen ve svém pokojíčku, ale v celém bytě, sama si umí pustit pohádku na CD přehrávači. Ráda chodí s rodiči plavat, jezdí na kole, učí se bruslit. Navštěvuje ZUŠ, kde se učí hrát na flétnu, brzy začne také s klavírem pod vedením bývalé klientky rané péče Ráchel Skleničkové, se kterou rodinu propojila právě poradkyně Rané péče EDA. Připravuje se na vstup do 1.třídy a i díky podpoře Rané péče EDA je na nejlepší cestě k samostatnosti.
