Cestování aneb naše rodinná dovolená
Mnoho rodičů si myslí, že s hendikepovanými dětmi nelze cestovat – nebo jen s velkými obtížemi. Uvádějí tři důvody, proč nikam nejezdí.
Dlouhá cesta, ubytování a jídlo. Dítě se zdravotním postižením nezvládne dlouhou cestu, ani letadlem, nebude tam bezbariérové ubytování, na pláž půjdeme daleko, s vozíkem se nikam nedostaneme… Co tam moje postižené dítě bude dělat? Co tam budu dělat já, když se stane, že někdo z nás onemocní...? Každý uvede tucet dalších důvodů, proč raději zůstat doma.
Já mám zkušenost jinou podle známého hesla: když se chce, tak to jde. A i letadlem, když bude někdo chtít. Konkrétní informace o možnostech cestování a následného pobytu v zahraničí získáte na internetu nebo telefonicky. Většina západní a jižní Evropy je na cestování osob se ZTP zvyklá a „zařízená”. Vždy se nám snažili pomoc a vyhovět. Ve východní Evropě, kde byly režimem „tyto osoby” izolovány mimo společnost, je v tomto směru situace horší a možnosti pro cestování osob se ZTP jsou v některých oblastech stále omezené.
Naše rodina vždy hodně cestovala. Kromě pětiletého Sebastiana, který je zdravotně postižený, máme tři dnes už dospělé děti. A tři děti, to už je skupina, která zboří dům, když bude volný čas trávit doma. Dovolená letecky, do hotelu a být celou dobu na jednom místě, to by nikoho z nás nebavilo. Potřebujeme mít možnost kdykoli jet dál a poznávat různá další místa. Nezávislost na cestách je důležitá i teď, když už jezdíme jen se Sébou, kterému je třeba vše podřídit. Nechodí, nemluví, jí pouze mixovanou stravu, pije jen zahuštěné tekutiny, má zrakovou vadu a slyší jen na jedno ucho. Ale je komunikativní, zvídavý, často se směje. Leze po čtyřech, kdekoliv a velmi rychle, vyleze „všude, kam potřebuje”, a sleze, když to nepotřebujete vy. Když je unavený, něco ho bolí nebo se nudí, umí se vztekat a plakat. Když to nezabírá, začne si trhat vlasy nebo se škrábe za uchem až do krve. Občas se mlátí hlavou o zem, o okno v autě nebo o cokoli tvrdého – příčina neznámá. Kdo normální by s ním vyrazil na dlouhou cestu a dovolenou?
Můj názor je opačný. Normální je to zvládnout. Každé dítě, které je limitované svým postižením, má „speciální” potřeby. Většina se dá zvládnout i při cestování tak, aby to nebylo stresující pro ně ani pro ostatní „účastníky zájezdu”
Cestujeme se Sébou od jeho narození, naposledy letos v srpnu – čtyři týdny dovolené na Korsice. Cesta autem a trajektem, ubytování v kempu pod stanem. Vezeme si vše potřebné na spaní a pro stravování, na koupání a plavání, prostě kemping výbava – vše potřebné pro nás i Sébu. Na Korsiku jezdí trajekt z Itálie – přístav Livorno, který je od Prahy vzdálen cca 1150 km. Podle navigace 10 hodin cesty. Pro nás je potřeba vyrazit o další 4 hodiny dříve, protože nejedeme závodit, ale pojedeme s přestávkami, a to hlavně kvůli Sébovi a jeho potřebám. Pauza na jídlo, přebalení, prolezení se po trávě či parkovišti a odreagování od jízdy. Zhruba v polovině trasy nastává večer a přestávka s vařením na plynovém vařiči. Vodu na sunar a kávu je dobré si vzít z domova. V našem případě bylo nutné zakoupit na benzinové pumpě 1 litr vody za 4 eura. Za blbost se platí... Séba po vypití mléka usíná tak, jak je zvyklý. Delší přestávky už nejsou potřeba, k ránu přijíždíme do přístavu. Do odplutí zbývají 4 hodiny, Séba spí, tím pádem maminka a tatínek mohou též tři hodiny využít pro nutný spánek. Parkujeme jako první před bránou, a to i přesto, že už zde nějaká auta čekala. Parkovací karta nám to umožňuje. Před vyplutím je ještě nutné dojít do kanceláře vyřídit nalodění pro nechodící dítě, které potřebuje na palubu vozík či kočárek. Séba váží 15 kg a odnést ho po úzkých schodech na trajektu do čtvrtého patra je zbytečný stres. Plus kočárek, taška a důležitý dalekohled se také pronese a špatně se s tolika věcmi manévruje mezi těsně k sobě zaparkovanými auty. U přepážky trajektové společnosti vyřídíte výjimku pro ZTP. Bývá to samolepka na přední okno s informaci pro obsluhu na molu. Na lodi nás „zaparkují “ k výtahu a nechají kolem auta větší prostor.
Pokud nezvládáte vysvětlit v místním jazyce, o co vám jde, přeložte si věty dopředu. Já měla na papíře vytištěný jeden text kvůli trajektu a druhý pro recepci kempů, a to ve třech jazycích. Je to jednodušší než hledat v hlavě slovíčka nebo předpokládat, že třeba v Itálii a Francii většina lidí ovládá anglický jazyk. Ještě je třeba zmínit, že v Evropské unii platí jednotný mezinárodní parkovací průkaz, ale průkaz osoby se ZTP jako mezinárodní neexistuje. Ale na internetu je vzor průkazu v angličtině, který jsem si vytiskla a předkládala jsem ho společně s naší kartičkou ZTP/P. Ještě jsem vybavená kartičkou vlastní výroby, na které je uvedená synova diagnóza a její lékařský kód, plus popis jeho problémů. V anglickém i francouzském jazyce, kdyby bylo potřeba řešit lékařské ošetření.
Cesta trajektem trvá čtyři hodiny. Séba byl střídavě v kočárku, na klíně nebo i v herničce pro děti, kde mohl lézt. Na lodi bývá i tobogan s kuličkami. Bastia – místo vylodění a náš kemp – jsou kousek od sebe. Přesně po 22 hodinách od odjezdu z domova se již koupeme v moři. Kdo neviděl našeho Sébu ve vodě, nedokáže si asi ani představit, jak miluje plavání, jakou má obrovskou radost, když je v moři, které je teplé, čisté a jsou v něm vlny „na houpání”.
Co se týče ubytování v kempu, vždy se minimálně jednou stěhujeme na další místo, které chceme poznat. Kemp vybíráme podle jeho umístění. Většina kempů je pár kroků od pláže a vidíte od stanu na moře. Nám trvá asi půl dne, než si v kempu postavíme „bydlení”. Nejvíce času zabere stavba velkého stanu, do kterého se vejde i cestovní postýlka. Následuje postavení stanu proti slunci a nafouknutí a zkompletování člunu. Člun a motor vozíme v kufru auta, věci ve střešním boxu. Člun nám umožňuje dostat se na menší pláže, kde je málo lidí a nemusíme se trápit, že někde ten kočárek prostě v hlubokém písku nepojede. Séba je pro plavbu vybavený atestovanou vestou s límcem. I hendikepované dítě může být námořníkem. Na to, co ho bude bavit, při čem bude šťastný a co zvládne, se dá přijít jedině jeho vlastním zážitkem, který získá díky rodičům, kteří mu ho umožní. Nedávno mi kdosi řekl, že jeho dítě není mentálně na takové úrovni, aby „z toho něco mělo”, a je to pro ně tedy zbytečné.
Samozřejmě, těžko odhadnout, jak velký má cestování smysl pro dítě, které nedokáže ocenit krásy přírody, západ slunce nebo místní delikatesy, ale zcela jistě mu neublíží. Pro našeho Sébu je koupání v moři, spaní ve stanu ( hrozně se mu líbí, jak šustí ), lezení po pláži a doba, kdy jsem s ním nejen já, ale i táta, tím nejšťastnějším obdobím v roce. I když nám to nedokáže říct, jeho smích a hvězdićky v očích to jasně dokazují. A za to stojí překonat překážky a pochybnosti a vyrazit. Ať už to bude na výlet „jen za roh” nebo dál. Ať už to bude do kempu, hotelu či pod širák. Zjistěte si informace, vyberte variantu, kterou zvládnete i přes zdravotní omezení svého dítěte. Naplánujte itinerář cesty a detaily pobytu. No a pak už můžete balit a odjet všichni společně za dobrodružstvím.
Závěrem telegraficky:
• Zjistěte si informace o konkrétních pravidlech země a možnostech v místě, do kterého pojedete.
• V mnoha zařízeních můžete využít výhody, které zde nabízejí – pobyt zdarma nebo se slevou, bezbariérové ubytování, dostupné místo v kempu či restauraci, možnost použít výtah... atd.
• Na letišti funguje zdarma asistenční služba, která vám pomůže – včetně nástupu do letadla.
• Pokud cestujete autem, udělejte si časovou rezervu nebo rozdělte trasu na více dní, i po cestě jsou zajímavá místa a možnosti ubytování na jednu noc.
• Zdaleka ne všude se dá platit kartou, například v noci na mýtné dálniční bráně si někde bez hotovosti budete muset počkat do rána na obsluhu (vlastní zkušenost).
• Nešetřete na cestovním pojištění, včetně možností asistenčních služeb.
• Pokud vaše dítě potřebuje speciální stravu, mějte jí dostatek s sebou (Sunar na Korsice nekoupíte).
• Nebojte se kempování, můžete využít ubytování v karavanech, které zařízení nabízí. Sociální vybavenost je na úrovni – sprchy, wc, čistota, elektrická přípojka, možnost praní, pronájem chladícího boxu, nákup základních potravin... atd. Některé kempy mají i bazén a restauraci, za tento komfort si ovšem připlatíte.
• Trajekt si zajistěte včas, nejlépe do konce března. Pokud to necháte na poslední chvíli, cena se liší v řádech tisíců a nejsou volné termíny a časy.
• U ubytování platí stejné pravidlo; nestyďte se požádat o slevu pro dítě se ZTP, stalo se nám několikrát, že nám Sébu vůbec nepočítali.
Kristýna Sovová s rodinou